články

Pogonocherus ovatus

Jaro se blíží a některé resty už nesnesou dalšího odkládání. Zanedlouho začne slunce opravdu hřát, přezimující zvířata se rozutečou ze svých zimovišť a setkání s nimi bude možné třeba až zase další zimu. Na přelomu února a března sluníčko krásně svítilo, noční teploty se pohybovaly kolem mínus šesti, denní okolo nuly - ideální podmínky pro vyhledání přezimujících bezobratlých. Za měsíc by už mohlo být pozdě!  

Od svého kamaráda entomologa jsem dostal tip na lokalitu, kde se vyskytuje náš vzácný tesařík Pogonocherus ovatus. Tesařík se vyvíjí v tenkých větvičkách jedle, kde je snadno přehlédnutelný, větší pravděpodobnost nálezu je právě v zimních měsících, kdy imaga přezimují v jedlové borce.  

A tak jsem tedy vyrazil podle popisu. Paseka byla ukrytá v souvislém smrkovém porostu, sám bych jí nenašel. Lokalita byla jako vystřižená z entomologické učebnice: nízké smrčky a uprostřed čtyři krásné vysoké jedle - pro Pogonochery asi nádherný pohled.  

Opět se ukázalo, že pojem „vzácný“ je v přírodě velmi relativní, opravdu záleží na čase a místě. Vzácný tesařík se vyskytoval velmi hojně, přezimující imaga se ukrývala pod šupinkami kůry. Jedinou komplikací při jejich hledání bylo zbarvení, které při jejich velikosti -5 milimetrů - umožňovalo splynutí s kůrou. Šikmé březnové paprsky umožnily krásné nasvícení pro fotografování. Avšak přesto, že teplota kůry byla určitě nejméně 10 stupňů, broukům se focení moc nelíbilo, nějaký výrazný pohyb s roztaženými tykadly nepřipadal v úvahu. Nejčastěji se rovnali do polohy „zima“ - nohy k tělu, tykadla připlácnout ke krovkám a zasunout se do nejbližší štěrbiny.

Po půlhodince se přece jen podařilo několik „akčních“záběrů s tykadly a kozlíčci si mohli přes své tracheje oddychnout a uložit se k dopřezimování.  

Při odchodu jsem měl dobrý pocit - je totiž dobře, že ti vzácní Pogonocherové ještě u nás někde můžou žít ...  

3. III. 2011