články

Hemidactylus frenatus

Tropické slunce zapadá rychle. O půl šesté je ještě zářivý slunečný den, po šesté černá tma. Zvykli jsme si, že na Kalimantanu slunce svítí ze severu, ale že noc tu začíná v šest, to už bylo horší. Ještě horší bylo vstávání, protože když chce člověk něco v tropech do večera stihnout, musí vstávat za svítání, takže taky v šest.  

Při přesunu z jednoho konce Bornea na druhý jsme strávili nějaký čas v dvěstětisícovém městě Miri. Jako obvykle - spousta zážitků a příhod … (na obrázku parta domorodců (muslimů?) konzumujících pivo (!) a první signály následující družby :-) …  

… a najednou tma. Zatím, co se ženská část výpravy snažila o autostop na letiště, zaujala mne stěna baráčku osvětlená zářivkou. (Mimochodem, netrvalo dlouho a Jitka obstarala odvoz pro pět lidí i s bágly, takže na fotografování zbylo pouhých několik minut!) Ale zpět k osvětlené zídce. Míhaly se na ní totiž stíny malých zvířátek, gekonů. Setkali jsme se s nimi už dříve na jiných místech, nejčastěji na stropech otevřených restaurací, kde se vždy k večeru začali objevovat. Dříve jsem o tom nějak nepřemýšlel, ale právě tady mne to trklo - na světlo se stahují proto, že tam loví hmyz, který na světlo přilétá!

Jednalo se o gekony druhu Hemidactylus frenatus, který je hojně rozšířen v Asii od Madagaskaru až po Austrálii. Na stěně lovilo asi šest jedinců, kteří si osvětlené plochy mezi sebou rozdělili a svoje teritoria si hezky bránili. Nejlepší místa zabrala největší zvířata a ostatní se museli spokojit horšími místy. Fotografoval jsem nalepený na zdi, která sloužila coby stativ.

Rod Hemidactylus čítá celosvětově kolem 90 druhů. Jen od roku 2 000 bylo popsáno 28 druhů nových. Jak vyplývá z literatury, často byly tyto nové druhy stanoveny při revizi druhů stávajících, zejména z oblasti blízkého východu.

S použitím https://en.wikipedia.org/wiki/Hemidactylus

1. X. 2016