články

Cikes – zakletý les

Mali i Çikës (j albánie)

Po hodinovém stoupání ze „základny“ – horského průsmyku Llogarë - jsem se ocitl na malém horském hřebeni. Borovice rostoucí na šikmých svazích nemají sílu odolat větru, který se tu v zimních měsících prohání, takže se mi otevřel pohled na Maja e Qorrës, vrchol, který ční 2018 metrů nad Jónským mořem, od kterého je vzdálen vzdušnou čarou pouhé čtyři kilometry. Teď, začátkem července, je tu příjemný větřík a teplotu odhaduji asi na 25oC – jak milá změna oproti každodennímu „albánskému peklu“ tam dole. Přesto se kletr s fotovýbavou lepí na záda a výhledy na všechny strany vybízejí k odpočinku …  

… a vtom se to stalo – přímo proti mně se z údolí vynořil orel, symbol Albánie, a stoupal směrem ke mně. Ani jsem se nehnul! Dravec se přiblížil až na dvacet metrů, určitě o mě věděl, ale neuhnul. Malý okamžik jsme se dívali jeden druhému do očí a potom se nechal unášet vzdušnými proudy do výšky, kde byl sotva k rozeznání. Krásný okamžik uprostřed divoké horské přírody …  

orel

Další cesta vede opět strmě vzhůru, někde je prošlápnutá, místy úplně mizí, takže zůstává pouze směr – nahoru. Před dalším hřebenem, vedoucím pozvolna až na vrchol, začíná něco zvláštního – „Zakletý les“. Tento název mne napadl, hned jak se přede mnou objevily prazvláštní tvary odumřelých velikánů.

Mali i Çikës (j albánie)

Nižší partie pohoří Mali i Çikës, asi do výšky 1 700 metrů nad mořem, pokrývá téměř souvislý les tvořený balkánským endemitem, borovicí bělokorou (Pinus heldreichii). Nad touto hranicí rostou borovice jednotlivě až do nadmořské výšky 2 000 metrů. Typicky zahnuté silné kmeny je možné pozorovat zejména na prudkých svazích. Výška vzrostlých stromů může být 25 až 30 metrů, na cestě k vrcholovým partiím lze potkat velikány o průměru hodně přes metr.  

Na místě, kde svah pozvolna přechází v hřeben vedoucí k vrcholu Qorrës, v nadmořské výšce kolem 1 800 metrů, stojí masa odumřelých borovic. Na některých místech je téměř neprostupná. Suché stromy vytváří nepřeberné množství tvarů a zákoutí a jejich bílé pokroucené větve a kořeny připomínají končetiny pohádkových bytostí. Kolem sviští vítr a ztracen mezi mrtvými velikány, si malý človíček připadá jako ve snu.  

Mali i Çikës (j albánie)
Mali i Çikës (j albánie)
Mali i Çikës (j albánie)
Mali i Çikës (j albánie)
Mali i Çikës (j albánie)

V opuštěných albánských horách se lidé nepotkávají často. Blízkost pobřeží a horský průsmyk Llogarë, do kterého vede serpentinami na albánské poměry docela slušná silnička, činí tuto část pohoří přece jen dostupnější. Potkal jsem jediného turistu, Poláka. Zjevil se jako přízrak, běžec z „Dakaru“. Na lehko, s batůžkem, s čapkou, za kterou vlála bílá látka chránící proti slunci. V pět ráno vybíhal přímo od mořské hladiny, zdolal 2018 výškových metrů a vracel se zpět k manželce, která se slunila na pláži.  

Další setkání bylo s domorodcem a jeho mulou. Ptal se, jestli je nahoře čaj. Chvíli mi trvalo, než jsem otázku pochopil. Vydal se totiž na sběr zdejšího „čaje“, hluchavkovité rostliny rodu Sideritis sp., která zde roste v nadmořských výškách mezi 1 400 až 1 800 metrů. Později jsem viděl plné pytle této byliny, kterou obyvatelé suší a s oblibou používají k přípravě aromatického nápoje, který nazývají Caj Mali – horský nebo pastýřský čaj.  

sideritis sp.
Mali i Çikës (j albánie)

Cesta na špičku druhé nejvyšší kóty pohoří Mali i Cikes, jehož jméno je mimochodem též překládáno jako „Dívčí hory,“ zdá se být už rychlou a pohodlnou záležitostí. Není to však tak jednoduché. Až na úplný vršek to ze „Zakletého lesa“ trvá ještě půl druhé hodiny mezi vápencovými škrapy! Cesta vede kolem malého jezírka, obývaného ropuchami zelenými (Bufo viridis). Jak se sem přes vyprahlé a strmé svahy do takové výšky dostaly, ví Bůh. Ani zelené planinky nejsou zcela bez života. Nejnápadnějšími obyvateli jsou elegantní ploskorohové (Ascalaphus macaronius).

ploskoroh pestrý (ascalaphus macaronius)

Ploskoroh (Ascalaphus macaronius) ze svahů „zakletého lesa“.

Staré, snad stoleté, zakleté borovice stojící nad hranicí lesa kdesi v horách na jihu Albánie …  

… rád si na ně vzpomenu nad horkým pastýřským čajem oslazeným lžičkou nahořklého albánského medu ze svahů „Dívčích hor“ …  

Mali i Çikës (j albánie)

10. VI. 2014

Článek vychází v letním čísle časopisu Everest.


Počítadlo