články

Borneo

Prý by každý správný biolog měl pobýt v tropickém deštném lese, na poušti a za polárním kruhem. No tak zatím aspoň ty tropy … Procestovali jsme s přáteli malajskou část Bornea a zpětně musím říci, že rozhodně nelituji. Protože se na tomto místě v článcích asi objeví nějaké téma z Bornea, dovolím si malý obecný úvod.

Po příletu do Kota Kinabalu (dále již jen dle domorodců důvěrně zvaném „Kej-Kej“ :) jsme vypůjčeným autem objeli okružní jízdou prakticky celou provincii Sabah – no nejezděte, když litr benzínu stojí devět korun. Dále přes státeček Brunej (lodí, autobusem a letecky) do provincie Sarawak a tady opět okružní jízdou po provincii.

KK - Mt Kinabalu - Beluran - Sandakan - Sepilok - Lahat Datu - Keningau - KK.  

KK - ostrov Pulau Manukan - KK  

KK - Bandar Seri Begawan (Brunej) - Miri - Kuching (provincie Sarawak)  

Kuching - Bau - Semenggok - Kampung Benug - Gunung Santubong - Kuching  

První dojmy:  

Ráj pro botaniky - i když nevím, jestli to není spíše k zoufání - determinace jakékoliv rostliny v deštném pralese, včetně stromů, kterých je na Borneu kolem 3 000 druhů, je hodně problematická. Údajně i odborníci určují jen do čeledí, přesněji pak podle herbářových položek.  

Hmyz - žádný tam není běžně k vidění. Hmyz žije spíše v korunách stromů, takže na zemi není nic (!) Výjimkou jsou motýli, kteří zaletí i na zem a potom je možné obdivovat velikost a krásu jejich často kovově lesklých křídel. Další druhy hmyzu, zejména brouky je asi nejlepší lákat v noci na světlo. Z dalších bezobratlých jsme potkali sklípkany a stonožky při nočních procházkách džunglí.

Obojživelníci, plazi - žáby jsou slyšet v noci u každé vody, vidět už méně, z plazů jsme viděli pouze scinky a varany, které je možno potkat i v kulturní krajině.

Ptáci - je jich spousta, jsou slyšet všude, jejich fotografování však vyžaduje delší čas a znalost poměrů.

Potápění - na vybraných lokalitách je úžasné šnorchlování mezi korálovými útesy se vším všudy.

Lidé - skoro všichni Malajci umí anglicky, jsou vstřícní, přátelští, poctiví a velmi ochotně se nechají fotografovat.

Co s sebou - na internetu je dost rad, co vzít do pralesa. V červnu a červenci, kdy jsme cestu uskutečnili, to může vypadat jinak než třeba v prosinci. Věci, které jsem řešil: pohorky jsou zbytečné, stačí lehké trekové boty, pláštěnku nebrat, buď se dá někde schovat, nebo se prostě zmokne. Spacák je na nic, je tam takové horko, že stačí lehká deka. Navíc je možné skoro všechno levně koupit.

Prales - nejúžasnější je asi prales jako celek - co tam je, jak to voní, dusno, vlhko, všechny zvuky ve dne a hlavně v noci. Bohužel velkou část provincie Sabah tvoří na úkor pralesa plantáže s palmou olejnou, která však zajišťuje obživu místním lidem, takže těžko odsuzovat a hodnotit z pohledu Evropana místní poměry …

Podařilo se nám vidět na vlastní oči všechny čtyři přírodní „nej“ Bornea: orangutany, raflezie, nosaté opice i zoborožce. No a hlavně tropický les - na ten se nedá zapomenout …

28. VII. 2016